Zaostřeno na projekt: Koláčové dobroty

0
434

Poctivý jako od babičky, doslova! Marcela Soukupová rozjela podnikání v oboru, kde jí inspirací byly vlastní zážitky z kuchyně s její babičkou, když byla ještě dítě. A ukázalo se, že o tradiční české koláče je mezi zákazníky zájem. Jak se k podnikání dostala? Co všechno ji na této cestě potkalo a musela vyřešit? A co ji ještě čeká? Přečtěte si rozhovor ze seriálu Zaostřeno na projekt, kde se zaměřujeme na strasti a slasti vlastního podnikání u malých projektů.

Marcela Soukupová peče v rámci svého podnikání Koláčové dobroty tradiční české sladké a slané pečivo na objednávku. Její specialitou jsou vázané a dvojctihodné koláčky.

1

Můžete se na úvod představit?

Jmenuji se Marcela Soukupová a vedu Koláčové dobroty. Mojí specializací jsou malé vázané koláče a dvojctihodné koláče, ale zákazníci si u mě mohou objednat buchty, záviny, koláče na plech, ze slaného pak quiche a slané záviny. To, co pekly naše babičky. Koláče dělám ručně, stroj zadělá pouze těsto – a když mám víc času, těsto zadělám ručně, abych nezapomněla proces kynutí a vůni.

Nenajdete u mě koláče, které vypadají jeden jako druhý. Receptury jsem se naučila od svojí babičky, se kterou jsem pekla od čtyř let. Babiččino pečení bylo vyhlášené. Doma se vždycky peklo. Já jsem se k pečení zase vrátila na mateřské. A jsem ráda, protože díky tomu můžu péct svoje koláčky už na zakázku, i když zatím jen lokálně.

2

Jak vznikl nápad a kdy jste si uvědomila, že je to zajímavá příležitost pro podnikání?

Nápad měla moje kamarádka Petra, která se věnuje cateringu a které jsem občas pomohla něco napéct. Věděla, že koláče jsou chuťově dobré, a tak jsme je ještě vypilovaly a daly ochutnat lidem. A i když neměly perfektní strojový vzhled jeden jako druhý, lidem to nevadilo – a chutnalo. Tak se rozhodlo, že s nimi půjdu do světa. Nejdříve jsem je zhruba dva roky zkoušela na známých, poté si začali objednávat už cizí lidé. Zákazníci se vraceli a já z toho mám pořád velkou radost.

Co bylo doposud nejtěžší překonat?

Udělat ten krok a jít do toho na vlastní riziko. Byla jsem na rodičovské dovolené, jezdila sem tam na trhy nebo vesnickou zábavu prodávat. To bylo všechno mnohem jednodušší, než vyrazit na větší trh do Berouna nebo péct ve větším na zakázku. Ještě mám ale hodně práce před sebou. Zařídit provozovnu není tak jednoduché, jak by si někdo mohl myslet, hlavně finančně. Pronájem je fajn, ale ráda bych pekla ve vlastním, ušetřené peníze by se daly investovat do nového stroje nebo propagace. Ráda bych měla svoji provozovnu, kde bude cítit vůně čerstvě napečených dobrot až ven.

3

Na který úspěch jste nejpyšnější a díky jakým krokům se vám ho podařilo dosáhnout?

Nejvíce si cením postupu do finále krajského kola Živnostník roku 2015 a 2016. To je pro mě velký milník v tom, že lidem koláčky skutečně chutnají a líbí se jim tradice. Největší radost mi ale dělá, když od někoho slyším, že mu koláče chutnají a je z města, které je vzdálené třeba 30 km. To mě nabíjí a vede dál.

Co je momentálně vaše největší pracovní výzva?

Udržet si vizi, kterou jsem si předsevzala. To znamená péct poctivě, z kvalitních surovin, mít kvalitní dodavatele a plnit úvazky. Abych si i za pět let mohla říct, že to dělám a dělala jsem poctivě. Chci i do budoucna spolupracovat ideálně s lokálními dodavateli.

Také není lehké naučit se dělat ručně – ani zákazníci na to totiž nejsou zvyklí. Díky strojům jsou totiž všechny chleby v obchodech vždycky stejné, koláče taky. Na všechno jsou tabulky, směrnice, ale ruční a poctivá výroba je něco jiného a já bych chtěla jít směrem tohohle trendu. Lidé také nejsou stejní. Chtěla bych, aby se více hledělo na kvalitu a chuť.

4

Jaké jsou podle vás aktuálně problémy ve vašem oboru?

Neustále ubývá pekařů, na jejich místo nastupují velké řetězce, které tlačí cenu dolů. To je škoda, měla by se dát šance všem, ať si každý vybere podle svého. Nedávno jsem viděla reportáž, ve které byl vyřazen chléb z prodeje proto, že byl ze strany vypuklý. Argument prodejce byl takový, že ho lidé nechtějí. Ti ale často ani nedostanou na výběr. A to je špatně. Gastronomie je o chuti a kvalitních surovinách. Když je výrobek dobrý, lidem nevadí, že má koláček o dva kousky žmolenky navíc.

A konečně – bez jakého jídla byste nedokázala žít, i když víte, že není zrovna z těch nejzdravějších?

Pokud člověk jí všeho s mírou, tak neuškodí nic. Moje oblíbené jídlo? Dříve jsem měla ráda sladké, postupem času, jak se ve sladkém pohybuji, ocením dobrou masovou roládu nebo svíčkovou od maminky. A když přece jen sladké, tak štrůdl ke kávě.

5

Jak se vám článek líbil?

BEZ KOMENTÁŘE

ZANECHAT ODPOVĚĎ